Co věříme o Duchu svatém?
Jan 14, 16 - 17
Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
Video
bude dodáno
Komentář
Duch svatý je věrný Otci i Synu. Nevede k ničemu jinému, než co Bůh zjevil svým slovem, co Ježíš Kristus učil a konal. Každé domnělé ponoukání Ducha he proto třeba měřit na svědectví Písma o Ježíši Kristu.
(Evangelický katechismus´88; Kalich, Praha 1986; otázka 30)
Po Letnicích Duch svatý touží přijít ke každému věřícímu individuálně jako osoba. „Říkám vám pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřide. Odejdu-li, pošlu ho k vám“ (J 16, 7). Nemůžeme mluvit pouze o vlivu či působení ani o projevu či jakékoli neosobní síle. Duch svatý je právě tak osobou jako Bůh Otec nebo Boží Syn a touží přijít ke každému věřícímu právě tímto individuálním a osobním způsobem. Ve spasení nebo znovuzrození hříšník přijímá Krista, Syna Božího. Ve křtu v Duchu svatém věřící přijímá Ducha svatého. (…) Duch svatý přichází, aby ve věřícím přebýval (…) aby zaujal bydliště v chrámu fyzického těla věřícího, a aby se tím zevnitř ujal řízení celé jeho osobnosti.
(Derek Prince: Základy křesťanského života; Postilla, Doubek 2006; str. 204)