Jsme zachraňováni milostí skrze víru, kde však se ta víra bere?

klikni pro zobrazení a skrytí

Všechny dary, které přijímáme od Krista, dostáváme skrze svatého Ducha, včetně samotné víry.

Tit 3, 4 – 6

Ukázala se dobrota a láska našeho Zachránce Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,

Řím 10, 9 – 11.17

Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví:‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Víra je tedy ze slyšení zvěst a zvěst skrze slovo Kristovo.

Komentář

O základu ospravedlnění a spasení našeho, o víře v Krista živé a ospravedlňující, věříme podle Písem, že žádný z lidí sám od sebe, z vůle své vlastní (…) jí dojíti a míti nemůže, ale sám toliko ten, komu ji Bůh, dárce milosti, skrze Ducha svého a skrze (…) evangelium v srdce dáti ráčí k důvěrnému přijímání O čemž dí Jan Křtitel: Nemůže sobě člověk vzíti ničeho, leč by mu bylo dáno z nebe (J 3, 27). A Kristus sám praví: Žádný nemůže přijíti ke mně, pokud jej Otec nepřitáhne (J 6, 44).
(Bratrské vyznání aneb počet z víry, učení a náboženství Jednoty Bratří českých, LP 1535, čl. VI, 5)

Biblická víra je v lidské duši vypůsobena slyšením Božího Slova a pak se projeví v aktivní odpovědi. Přijmeme naplnění toho, co Bůh řekl. (…) Slyšení Božího Slova (tj. neuspěchané a pokorné naslouchání) uvádí do pohybu určitý proces v duši, z něhož se pak vyvíjí víra. (…) Víra pochází ze slyšení Slova, musí mít vždycky přímý vztah k Božímu Slovu. Neznamená věřit něčemu, co bychom si sami přáli, nebo co by se nám líbilo. Biblickou víru můžeme definovat jako věření tomu, že Bůh zamýšlí to, co ve svém Slově řekl, a také že učiní to, co zaslíbil.
(Derek Prince: Základy křesťanského života; Postilla, Doubek 2006; str. 47)

Víra je umění držet se toho, co jste jednou rozumově přijali, bez ohledu na to, jak se vám mění nálada.
(C. S. Lewis: K jádru křesťanství; Návrat domů, Praha 1993; str. 100)

Video

bude dodáno