Co Boží zákon žádá?
Mat 22, 37 – 40
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Video
bude dodáno
Komentář
Přikázání nejsou omezena na vnější činy, ale vztahují se také na sklony mysli a srdce. Lidský zákon se zajímá pouze o vnější činy, protože lidé nemohou vidět do srdcí druhých. Ale Bůh, který vidí i nitro každého jedince, se zajímá také o pohnutky lidského chování. V Kázání na hoře Kristus učil, že šesté přikázání se týká hněvu a nenávisti stejně jako činu vraždy (Mt 5, 21 – 22) a že sedmé přikázání se týká žádostivého pohledu stejně jako skutku cizoložství (Mt 5, 27 – 30). Apoštol Jan vyjadřuje podobný názor, když tvrdí: „Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah“ (1. J 3, 15). (…) Zákon tvoří jediný celek v tom smyslu, že každé přikázání se vztahuje ke všem ostatním. Nemůžeme splnit jen některé z povinností, jež jsou vyjmenovány v přikázáních, a domnívat se, že jsme tím osvobozeni od splnění jiných. „Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem“ (Jk 2, 10; Dt 27, 26).
(James Montgomery Boice: Základy křesťanské víry; Návrat domů, Praha 1999; str. 186 – 187)
Nejvyšší cíl a předmět, k jehož vštípení byl Zákon dán, je láska – láska k Bohu a láska k člověku. (…) Systém Zákona, který byl dán skrze Mojžíše, byl pouze detailním rozpracováním a aplikací těchto dvou velkých základních přikázání. Na těchto dvou přikázáních závisí celý systém Mojžíšův a celá služba a zvěst starozákonních proroků. Tuto pravdu učí apoštol Pavel v 1. Tim 1, 5-7: „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.“ A ještě stručněji v Gal 5, 14: „Vždyť celý Zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“
Zákon Mojžíšův selhal v dosažení tohoto cíle ne proto, že by bylo něco špatného v Zákoně samém, ale z důvodu vrozené slabosti a hříšnosti lidské přirozenosti. Pavel to bohatě vysvětluje v 7. kapitole listu Římanům: „Zákon je tedy sám v sobě dobrý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. … Víme, že Zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. …Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se Zákonem Božím … chtít dobro dokážu, ale konat už ne.“
Zákon je spravedlivý a dobrý. Člověk, který usiluje žít podle Zákona, může být dokonale upřímný v tomto úsilí a měřítka Zákona zcela upřímně uznávat, a přes to všechno moc hříchu v něm a slabost jeho tělesné přirozenosti mu budou neustále zabraňovat podle těchto měřítek žít.
(Derek Prince: Základy křesťanského života; Postilla, Doubek 2006; str. 139 – 142)