Co je Pánova večeře?
1. Kor 11, 23 – 26
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
Video
bude dodáno
Komentář
Pán Ježíš Kristus mi svou svatou Večeří zpečeťuje, že mne opravdu přijímá do kruhu své smířené rodiny; že za mne položil život, aby mé viny byly odčiněny. Radostně smím přijímat chléb, který se mezi nás rozděluje, i kalich, který se od úst k ústům podává, jako závdavek slavného hodu budoucího věku.
(Evangelický katechismus´88, Kalich, Praha 1986; otázka 64)
Večeři Páně považuji za jeden ze čtyř základních pilířů našeho vztahu k Bohu. Mezi tyto pilíře počítám Boží Slovo, modlitbu, společenství a svátosti. Odkazuji přitom na Skutky 2, 42, kde je zachyceno, čemu se věnovala prvotní církev v Jeruzalémě. Čteme tam, že učedníci „vytrvale zůstávali v učení apoštolském a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách“.
(Dan Drápal: Večeře Páně; Nakladatelství KMS, Praha 2012; str. 14)
Večeři Páně je možno chápat tak, že památka či připomínka se zde objevuje v trojím smyslu: minulá, přítomná a budoucí. Církev se shromažďuje jako Tělo u stolu Páně a připomíná si jeho smrt. Živly typicky používané při památce samy reprezentují Kristovu definitivní oběť: vydání jeho těla a krve za hříchy světa. Je zde také přítomný smysl společenství s Kristem u jeho stolu. Církev přichází hlásat nikoliv nějakého mrtvého hrdinu, ale vzkříšeného a vítězného Spasitele. Formulace „stůl Páně“ upomíná, že on obstarává hostinu jako pravý hostitel, a spolu s tím zaznívá i další význam: V něm jsou věřící zajištěni a prožívají pokoj (voz Ž 23, 5). A konečně zde je i budoucí smysl připomínky ve faktu, že současné společenství věřícího s Pánem není konečné. Takto má večeře Páně i eschatologický rozměr: účast na ní je předjímáním jeho druhého příchodu a věčného shledání Církve s ním (srov. Mk 14, 25; 1K 11, 26).
(Stanley M. Horton a kolektiv: Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice 2001, str. 576 – 577)