Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
Mt 6, 9-13
Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno…
Komentář
Modlitba „Otče náš“ obsahuje šest proseb. První tři se týkají Boží slávy (jeho jména, království a vůle), druhá trojice se zabývá námi a našimi potřebami (každodenní chléb, odpuštění, vysvobození). Podobné priority lze vidět i v Desateru. Prvních pět přikázání pojednává o našem vztahu k Bohu, druhých pět o vztazích k našim bližním.
(John Stott, Rok s Biblí. Každodenní zamyšlení nad Knihou knih; Biblion, Praha 2011; str. 200)
Začněme dvěma úvodními slovy “Otče náš“. Vedou nás k přemýšlení o vztahu. „Otče, my přicházíme k tobě…“ Ježíš chce, aby nám bylo nad slunce jasnější, ke komu přicházíme. Náš Otec je svatý nebeský Bůh. Nebýt Ježíše, nikdy by nás nenapadlo hovořit s Bohem a říkat mu Otče. Spíše by to vypadalo jako na soudu. Stáli bychom na lavici obžalovaných, třásli bychom se před absolutně spravedlivým soudem a věděli bychom, že nás právem čeká trest smrti. Ježíš ale všechno změnil. Nyní jsme presidentovy děti s volným přístupem do jeho pracovny. Smíme si vylézt Otci na klín, zatímco velí vojskům po celém světě ve skutečné válce proti terorismu. Když tak z tohoto příjemného útočiště nasloucháme svému nebeskému Otci, začínáme chápat, oč mu vlastně jde. S klidnou jistotou, s autoritou, jíž nelze vzdorovat, přináší na zem království nebeské. Bude to chvíli trvat, ale nakonec pochopíme, oč mu jde: Přeje si, aby lidé měli mezi sebou stejné obecenství, jaké má on se svým Synem a s Duchem. Vidíme záblesk v jeho očích i rozhodnost jeho tváře a dochází nám, že to myslí vážně. Jeho království sestoupí na zem a nikdo tomu nezabrání. Dosud nevíme přesně, co všechno to bude znamenat, nicméně roste v nás vzrušení. „Otče, ať se tak stane. Kéž tvé království naplní zemi!“
(Larry Crabb: Modlitba. Důvěrný rozhovor s Bohem; Návrat domů, Praha 2006; str. 53 – 54)
Komentář
Modlitba „Otče náš“ obsahuje šest proseb. První tři se týkají Boží slávy (jeho jména, království a vůle), druhá trojice se zabývá námi a našimi potřebami (každodenní chléb, odpuštění, vysvobození). Podobné priority lze vidět i v Desateru. Prvních pět přikázání pojednává o našem vztahu k Bohu, druhých pět o vztazích k našim bližním.
(John Stott, Rok s Biblí. Každodenní zamyšlení nad Knihou knih; Biblion, Praha 2011; str. 200)
Začněme dvěma úvodními slovy “Otče náš“. Vedou nás k přemýšlení o vztahu. „Otče, my přicházíme k tobě…“ Ježíš chce, aby nám bylo nad slunce jasnější, ke komu přicházíme. Náš Otec je svatý nebeský Bůh. Nebýt Ježíše, nikdy by nás nenapadlo hovořit s Bohem a říkat mu Otče. Spíše by to vypadalo jako na soudu. Stáli bychom na lavici obžalovaných, třásli bychom se před absolutně spravedlivým soudem a věděli bychom, že nás právem čeká trest smrti. Ježíš ale všechno změnil. Nyní jsme presidentovy děti s volným přístupem do jeho pracovny. Smíme si vylézt Otci na klín, zatímco velí vojskům po celém světě ve skutečné válce proti terorismu. Když tak z tohoto příjemného útočiště nasloucháme svému nebeskému Otci, začínáme chápat, oč mu vlastně jde. S klidnou jistotou, s autoritou, jíž nelze vzdorovat, přináší na zem království nebeské. Bude to chvíli trvat, ale nakonec pochopíme, oč mu jde: Přeje si, aby lidé měli mezi sebou stejné obecenství, jaké má on se svým Synem a s Duchem. Vidíme záblesk v jeho očích i rozhodnost jeho tváře a dochází nám, že to myslí vážně. Jeho království sestoupí na zem a nikdo tomu nezabrání. Dosud nevíme přesně, co všechno to bude znamenat, nicméně roste v nás vzrušení. „Otče, ať se tak stane. Kéž tvé království naplní zemi!“
(Larry Crabb: Modlitba. Důvěrný rozhovor s Bohem; Návrat domů, Praha 2006; str. 53 – 54)