Mají ti, kdo věří v Krista, hledat svou záchranu skrze své vlastní skutky?
Gal 2, 16
Víme, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude nikdo ospravedlněn‘.
Video
bude dodáno
Komentář
Všude mezi křesťany je mnoho upřímných lidí dobré vůle, kteří cítí, že musí něco dělat, aby se přičinili o své spasení. Zasvěcují se takovým věcem, jako jsou modlitby, kající skutky, posty, skutky milosrdenství, sebezapírání, pečlivé zachovávání církevních ustanovení, ale to vše marně! Nikdy nedostanou do srdce pravý pokoj a jistotu spasení, protože tak jako v minulosti Izrael, i oni usilují vystavět svou vlastní spravedlnost, a tím selžou v poddání se spravedlnosti Boží, což je možné pouze vírou v Krista. Stejnou pravdu píše Pavel všem křesťanským věřícím: „Milostí jste spasení skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Ef 2, 8-9). Spasení je dar Boží milosti, nezasloužená přízeň vůči hříšnému a nehodnému. Tento dar je možno přijmout prostě a výhradně vírou – „ne ze skutků, aby se někdo nechlubil“. Kdyby člověk mohl něco učinit, aby si zasloužil svou záchranu, potom by se mohl chlubit tím, co sám učinil. Nebyl by za svou záchranu zavázán cele Bohu, ale nakonec alespoň částečně by byl za ní vděčen svým skutkům, svému úsilí. Jestliže však člověk přijímá svou záchranu jako bezplatný dar Boží, pak nemá nic, čím by se chlubil.
(Derek Prince: Základy křesťanského života; Postilla, Doubek 2006; str. 118)
Jednou staneš před Bohem a on provede audit tvého života, závěrečnou zkoušku před vstupem do věčnosti. Bible říká: „Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží … Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu“ (Řím 14, 10.12). Naštěstí Bůh chce, abychom tu zkoušku složili vítězně, a proto nám dal otázky předem. Z Bible můžeme usoudit, že Bůh se nás bude ptát na dvě klíčové věci:
Předně se nás zeptá: Cos udělal s mým synem Ježíšem Kristem? Bůh se nebude ptát, z jaké jsi byl církve nebo jaké jsi zastával učení. Jediné, na čem bude záležet, je odpověď na otázku, zda jsi přijal, co pro tebe Ježíš udělal, a zda ses ho naučil milovat a důvěřovat mu. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (J 14,6).
A druhá otázka: Cos udělal s tím, co jsem ti svěřil? Cos udělal se svým životem – se všemi obdarováními, vlohami, příležitostmi, energií, vztahy a zdroji, které ti Bůh dal? Utratil jsi je sám pro sebe, nebo jsi je využil, abys naplnil záměr, pro nějž tě Bůh stvořil?
(Rick Warren: Proč jsme vůbec tady?, Návrat domů, Praha 2005, str. 25)