Co znamená ospravedlnění a posvěcení?

klikni pro zobrazení a skrytí

Ospravedlnění znamená, že zásluhou Kristovy smrti a vzkříšení jsme prohlášeni za spravedlivé před Bohem. Posvěcení znamená, že díky práci Ducha Božího v nás tato spravedlnost roste a jsme tak oddělováni od světa a připodobňováni Kristu.

1.Pt 1, 1 – 2

Vyvoleným, kteří … byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti.

Ř 5:1,10,17

Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíš jako usmíření budeme zachráněni jeho životem.

Komentář

Ospravedlnění pak jest odpuštění hříchů člověku kajícímu a věřícímu, snětí z něho pokut věčných a oblečení jeho ve spravedlnost Kristovu a skrze to smíření s Bohem a učinění člověka vzácným a milým Bohu a dědicem věčného života, a k utvrzení té naděje dání jemu závdavku Ducha svatého. Neboť ty, které Bůh ospravedlňuje, těm Ducha svého svatého dává, skrze něho je k obrazu svému formuje.
(Bratrské vyznání aneb počet z víry, učení a náboženství Jednoty Bratří českých, LP 1535, čl. VI. 8 – 9)

Posvěcení má dvě stránky: pozitivní a negativní. Negativní stránka spočívá v oddělení od hříchu, světa a od všeho nečistého; pozitivní stránka spočívá v tom, že se staneme účastníky vlastní Boží svaté přirozenosti. Jako křesťané máme sklon vybírat si z Božího Slova mnohem častěji „nedělej to“, než „dělej to“. Pokud se svatosti týče, Písma objasňují, že je to mnohem a mnohem více, než jen pouhé zdržení se od hříchu a nečistoty. Např. v Žd 12,10 je nám řečeno, že Bůh jako nebeský Otec nás – své děti – „vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti“. A opět v 1.Pt 1, 15-16 čteme: „Jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém svém způsobu života. Vždyť je psáno: Svatí buďte, neboť já jsem svatý“. Vidíme tedy, že svatost je částí Boží věčné přirozenosti. Oddělení od hříchu je tedy určitou etapou v procesu posvěcení, ale není celým procesem. Konečný pozitivní výsledek, který Bůh očekává, jde daleko za očištění a posvěcení.
V procesu posvěcení hraje svojí roli Boží Slovo, jak o tom mluví Pavel v Ř 12, 1-2: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“
(Derek Prince: Základy křesťanského života; Postilla, Doubek 2006; str. 71)

Konečným Božím cílem pro tvůj život není pohodlí, ale rozvoj charakteru. Chce, abys duchovně rostl a stal se podobným Kristu. Chce, aby se v tobě rozvinul charakter, který je vyjádřen v Ježíšových blahoslavenstvích (Mt 5, 1 – 12), ve výčtu ovoce Ducha (Ga 5, 22 – 23), v Pavlově velké kapitole o lásce (1. Kor 13) a v Petrově výčtu charakteristik plodného života (1.Pt 1, 5 – 8). Kdykoli zapomeneš, že charakter je jedním z Božích záměrů pro tvůj život, budou tě okolnosti frustrovat. Budeš si říkat: „Co se to se mnou děje? Proč procházím tak hroznými věcmi?“ Jednou z odpovědí je, že život má být těžký! To ti umožňuje růst. Pamatuj – země není nebe!
(Rick Warren: Proč jsme vůbec tady?, Návrat domů, Praha 2005, str. 144)

Video

bude dodáno