Jsou všichni lidé, kteří padli skrze Adama, také všichni skrze Krista zachráněni?
Řím 5, 17
Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
Jan 1, 12 - 13
Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
Video
Komentář
Dobro, které přinesla smrt Ježíše Krista, náleží těm, kteří činí pokání a věří v Něho. „Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy.“ (Sk 3, 19) Ne všichni budou zachráněni před Božím hněvem jen proto, že Kristus zemřel za hříšníky. Abychom byli zachráněni, musíme splnit jednu podmínku. Touto podmínkou, kterou jsem shrnul do dvou slov: pokání a víra, je obrácení.
(John Piper: Túžba po živote. Úvahy o radosti a šťastí v Bohu; Porta Libri, Bratislava 2006, str. 51 – 52, převod do češtiny - df)
Po Pádu byl Boží obraz v člověku zatemněn a zdeformován, ale nikoliv zcela zničen (Gn 9, 6; Jk 3, 9). Potřebuje obnovit. Mravní a duchovní přirozenost lidství odráží mravní charakter svatého a dokonalého Stvořitele, ovšem nedostatečně. Písmo opakovaně dosvědčuje jisté univerzální, byť pokroucené vědomí souvislosti mezi lidstvím a Bohem a totéž dosvědčují misionáři a také etnologové. Druhá kapitola listu Římanům potvrzuje platnost Božího zjevení skrze lidskou přirozenost (Ř 2, 11 – 15). Dokonce i ti, kdo neznají mojžíšský zákon, sami „od přírody činí to, co zákon žádá“, poněvadž to, „co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci“ (Ř 2, 14 – 15). Dokonce i ti, kdo jsou kvůli hříchu vzdáleni od Boha, nejsou připraveni o mravní svědomí a mravní podněty, jež odrážejí normy chování. Milostivé Boží mravní zjevení lidskému srdci uchraňuje hříšné lidstvo od nekontrolované záhuby sebe samého.
(Stanley M. Horton a kolektiv: Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice 2001, str. 80)