Proč musí být Zachránce plně člověkem?
Žd 2, 17 - 18
Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu. Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.
Video
bude dodáno
Komentář
Prohlášení o osobě vtěleného Krista, formulované na Chalcedonském sněmu (451 po. Kr.), považuje ortodoxní křesťanstvo za konečné. Toto prohlášení zní: „Následujíce příkladu svatých otců, my všichni svorně učíme lidi uctívat jednoho jediného Syna, Pána našeho Pána Ježíše Krista, který je plně Bohem i člověkem, skutečným Bohem a skutečným člověkem s rozumnou duší a tělem, který je ohledně svého božství soupodstatný s Otcem a zároveň ohledně svého lidství soupodstatný s námi, lidmi. Je ve všem stejný jako my, kromě hříchu. Ohledně svého božství je narozený z Otce před věky, ale co se týče jeho lidství, narodil se pro nás, pro lidi a pro naši spásu z panny Marie Bohorodičky. Je jeden jediný Kristus, Syn, Pán, jednorozený, mající dvě podstaty, stejnorodý, neměnný nedělitelný a nerozdělitelný. Rozdílnost jeho podstat není nikterak rušena jednotou, ale naopak jsou zachovány rysy obou jeho podstat, které se vzájemně pojí a vytvářejí jednu osobu a jednu bytost, ne jakoby oddělenou neb rozdělenou ve dvě osoby, nýbrž jednoho a téhož Syna a jednorozeného Boha – Slovo, Pána Ježíše Krista; jak o něm odedávna mluvili proroci a jak nás učil sám Pán Ježíš, a jak nám bylo předáno vyznání otců.“
(C. C. Kyrie: Základy teologie. Systematický průvodce křesťanskými pravdami; Biblos, Třinec 1994, str. 286)
Prostředník musí být skutečným a spravedlivým člověkem, protože spravedlnost Boží vyžaduje, aby lidská přirozenost, jež zhřešila, také za hřích zaplatila. Avšak ten, kdo je sám hříšník, nemůže zaplatit za druhé.
(Heidelberský katechismus. Křesťanské učení ve 120 otázkách a odpovědích, LP 1562; nově vydáno: Návrat domů, Praha 2013; otázka 16)