Kdo je Bůh?
Ž 86, 8 – 10. 15
Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný.
Video
Komentář
Bible se nepokouší dokazovat Boží existenci. Místo toho začíná tak, že jeho existenci bere jako prvotní předpoklad: „Na počátku stvořil Bůh…“ (Gen 1,1). Bůh jest! On je východisko. Všude v Bibli se objevují závažné důkazy jeho jsoucnosti. Ačkoliv blázen si říká v srdci svém „není boha“ (Ž 14,1), „nebesa vypravují o Boží slávě, obloha zvěstuje dílo jeho rukou“ (Ž 19,2). Bůh se dává poznat ze své tvořící a zachovávající činnosti; udílí život, dech (Sk 17,24-28), pokrm i radost (Sk 14,17). Toto jednání Bůh provází slovy, aby bylo možno vykládat smysl a důležitost a aby tak bylo zaznamenáno, čím jsou jeho přítomnost a záměr vysvětlovány. Bůh zjevuje svou jsoucnost také promlouváním a jednáním skrze proroky, kněze, krále a věrné služebníky. Nakonec se nám Bůh jasně zjevuje prostřednictvím svého Syna i skrze niterné přebývání Ducha svatého.
(Stanley M. Horton a kolektiv: Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice 2001, str. 124)
Jaký je Bůh? Prozatímní odpověď zní: „Bůh je živý osobní Duch“. Bůh Bible je rozhodně živý Bůh, který jedná. Není to nějaká neosobní síla nebo energie, nýbrž osobní Bůh se zřetelným charakterem a podstatou. Je Duch, který přesahuje celý řád světa, třebaže na něm tento řád naprosto závisí. Bible představuje Boha jako tři odlišné osoby, o kterých obvykle mluví jako o Otci, Synu a Duchu. Odborný název Trojice se v Bibli nevyskytuje, ale patří do kategorie výrazů, které jsou biblické v tom smyslu, že vyjadřují jasně biblické učení.
(Bruce Milne: Poznejte pravdu. Průvodce křesťanskou vírou; Návrat domů, Praha 1999, str. 55)
Bůh není pouze východiskem tvého života – on je i jeho zdrojem. Chceš-li objevit smysl svého života, musíš se obrátit k Božímu slovu, a ne k moudrosti světa. Musíš budovat svůj život na věčných pravdách, ne na populární psychologii, motivaci k úspěchu či inspirujících příbězích. Bible říká: „V Kristu objevujeme, kým jsme a pro co žijeme. Dlouho před tím, než jsme zaslechli o Kristu a začali v něj doufat, už na nás myslel a chtěl, abychom měli úžasný život. Máme místo v jeho celkovém záměru, který má se vším a se všemi“ (Ef 1,11). Z tohoto verše můžeme poznat tři věci, které se týkají smyslu našeho života: (1) Svou identitu a své určení objevuješ ve vztahu s Ježíšem Kristem. (2) Bůh na tebe myslel dlouho před tím, než jsi na něj vůbec pomyslel ty. Plánoval tvůj život už dříve, než ses ocitl na světě. Můžeš si zvolit zaměstnání, životního partnera, koníčky a mnoho dalších věcí, které patří k životu, ale smysl svého života si zvolit nemůžeš. (3) Smysl tvého života zapadá do něčeho mnohem většího – do smyslu celého vesmíru, který má rozměr věčnosti.
(Rick Warren: Proč jsme vůbec tady?, Návrat domů, Praha 2005, str. 13)
Věřím, že Bůh je ten, kdo drží a nese můj život. Proto si nemusím zoufat, když přijdou těžké chvíle. Když přijdou dny radostné, děkuji za ně jemu. Věřím, že nejsem pod mocí slepého osudu ani nesmyslné náhody.
(Evangelický katechismus´88, Kalich, Praha 1986; otázka 1)