Může někdo dokonale naplnit Boží zákon?

klikni pro zobrazení a skrytí

Od Pádu nebyl žádný člověk schopen dodržet dokonale Boží zákon, ale každý z nás jej stále porušuje v myšlenkách, slovech i skutcích.

Řím 3, 9 – 12

Všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Komentář

Každý ze tří hlavních termínů v Řím 3, 10 – 12 – spravedlnost, rozumnost, hledání Boha – je definován ve vztahu k Bohu. Je důležité si to uvědomit, jinak budeme překrucovat učení Písma a tvrdit něco, co není pravda (…), například když řekneme, že v nás lidech není vůbec žádné dobro. To ovšem není pravda, pokud se na věc díváme z lidského hlediska. Ne všichni lidé jsou tak špatní, jak by třeba mohli být, a dokonce i ti nejhorší mají v sobě určitou jiskřičku či kousíček dobra. Občas existuje jakási „slušnost i mezi zloději“. O těchto věcech však text z listu Ř9manům nemluví. Mluví o spravedlnosti, jak ji vidí Bůh. Z toho hlediska skutečně platí, že „nikdo není spravedlivý, není ani jeden“. Duchovní smrt (jako důsledek Adamova pádu) nás v naší morální přirozenosti zasáhla hluboce a trvale. (…) Odcizení od Boha je ve svém důsledku totální. Uvrhlo nás do stavu, v němž nám samotným není možno nalézt cestu zpět k Bohu, nepomůže-li nám jeho svatý Duch.
(James Montgomery Boice: Základy křesťanské víry; Návrat domů, Praha 1999; str. 166)

Z deníku Davida Brainerda, misionáře mezi indiány (1738):
Zjistil jsem, že navzdory svému bolestivému úsilí nejsem schopen plnit požadavky (božského zákona). Často jsem si dával nová předsevzetí a stejně často jsem je nedodržel. Přičítal jsem to bezstarostnosti a nedostatečné bdělosti a z důvodu své neschopnosti jsem se nazýval hlupákem. Když jsem však navzdory silnějšímu předsevzetí, většímu úsilí a oddanějšímu půstu a modlitbě zjistil, že všechny mé snahy selhávají, brojil jsem proti Božímu zákonu coby nesmyslně tvrdému. Říkal jsem si, že kdyby se týkal jen mých vnějších projevů a způsobů, snesl bych to. Zjišťoval jsem však, že mě odsuzuje za mé zlé myšlenky a hříchy mého srdce, kterým jsem prostě nedokázal zabránit. Jen velmi nerad jsem si přiznával, že jsem v tomto ohledu naprosto bezmocný. Po opakovaných zklamáních jsem si však přesto myslel, že než abych zahynul, budu se raději dál snažit něčeho dosáhnout, zejména pokud mi budou v mém úsilí a snažení nápomocné konkrétní okolnosti. Doufal jsem, že když se situace vyhrotí, budu se snažit ještě upřímněji, než kdy předtím – nikdy jsem však nenašel dost času na to, abych se snažil co nejusilovněji, jak jsem původně zamýšlel. A naděje, že ještě nastanou příznivější okolnosti a že vykonám něco výtečného, mi bránila v tom, abych propadl naprostému zoufalství nad sebou samým a uvědomil jsem si, že jsem padl do rukou svrchovaného Boha a že nezávisím na ničem jiném než na štědré a neomezené milosti.
(Deník Davida Brainerda, Poutníkova četba 2014; str. 65)

Video

bude dodáno