Co Bůh žádá v devátém a desátém přikázání?

klikni pro zobrazení a skrytí

V devátém žádá, abychom nelhali a nepodváděli, ale vždy mluvili pravdu v lásce. V desátém, abychom byli spokojeni s tím, co máme a nezáviděli a nežárlili na to, co Bůh dal někomu jinému.

Jak 2, 8

Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte.

Komentář

Jestliže lidi pomlouváme, pak je okrádáme o dobré jméno a společenskou prestiž. Toto přikázání není určeno jen pro soudní síně. Křivá přísaha je v něm jistě také obsažena. Ale jsou tu obsaženy všechny formy očernění a pomluv, všechno marné mluvení a tlachání, všechny lži a úmyslné přehánění nebo zkreslování pravdy. Můžeme vydávat křivé svědectví tím, že budeme naslouchat nelaskavým zprávám, které kolují, i tím, že je budeme šířit dál, tím, že budeme vymýšlet vtipy na cizí účet, a také vytvářením falešného dojmu o někom druhém, předáváním nepravdivých prohlášení, někdy svým mlčením a jindy svými slovy. (…) Bible nám říká, že kdo poslouchá Boha, ten „nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy“ (1. K 13, 6). A vybízí nás: „Mluvte každý pravdu se svým bližním“ (Ef 4, 25).
(James Montgomery Boice: Základy křesťanské víry; Návrat domů, Praha 1999; str. 201)

Zatímco počátkem katastrofálního selhání člověka bylo dychtění a žádostivost, tak desátým přikázáním je vyhlašována náprava stavu, v němž se nachází člověk uvržený žádostivostí do záhuby. Náprava člověka je založena na Hospodinově vysvobození z Egypta – je následkem tohoto Hospodinova činu. (…) Hospodinův vyznavač už není ovládán dychtivostí, je prost domáhání se (…), zmocňování se, od nárokování si toho, co mu nepatří. Je osvobozen od domáhání se. Co jiného by pak ukazovala prosba z modlitby Páně „buď vůle tvá“ (Mt 6, 10) než zřeknutí se (či lépe řečeno osvobození) své vůle, jež je v podstatě svévolí.
(Jiří Beneš: Desítka. Desatero aneb deset slov o Bohu a člověku; Návrat domů, Praha; str. 175)

Video

bude dodáno