Co Bůh žádá ve čtvrtém a pátém přikázání?

Komentář

Den Páně byl ustanoven k tomu, aby se v ten den církev shromažďovala k modlitbám a chválám Božím, ke slyšení slova a k užívání svátostí (Kol 3,16). A abychom, nejsouce ničím vázáni, mohli tím lépe obrátiti všechno úsilí k těmto služebnostem, odpočíváme od strojových i ručních prací a od všech rozptylování, jež s sebou přináší tento život. Téhož druhu jsou i jiné sváteční dny, v nichž jsou naší paměti vždy znovu připomínána tajemství našeho spasení. Jestliže si ono slovo přivlastňujeme, jak se sluší, celým srdcem, a jestliže za jeho pomoci umrtvujeme skutky starého člověka, světíme sobotu netoliko ve sváteční dny, nýbrž ustavičně v každý den, a tím, jak se nám zde přikazuje, začínáme oslavovati sobotu za sobotou.
(Jan Kalvín: Instituce křesťanského náboženství, LP 1936)

Apoštol Pavel páté přikázání zdůvodňuje jednoduchým argumentem. Je to spravedlivé. V čem je to spravedlivé? Ať už byli naši rodiče jacíkoli, nepopíratelně zůstávají genetickým pramenem našeho života. Můžeme být v tom vztahu přijati nebo odmítnuti, spojení nebo odcizení, svobodní nebo ovládaní, nemůžeme ho však popřít. Naši rodiče mohli ve svém rodičovství zklamat (vzdát se nás, odevzdat do ústavní péče), a přece hluboko v základech našeho bytí zůstávají našimi rodiči. V žádném člověku není jiného materiálu, jen kousek hmoty z matky a kousek hmoty z otce. Být spravedlivý znamená akceptovat pravdu a toto je pravda, která se nedá změnit. Nepřijmout rodiče znamená nepřijmout sám sebe. Přikázání desatera – cti svého otce a matku, není možné ignorovat bez toho, aby to mělo negativní vliv na naše sebepřijetí. I ti nejhorší rodiče jsou do nás zapsaní jako základ našeho pozemského bytí. Když nemáme úctu ke svému otci a matce, nebudeme mít úctu ani k sobě. Když opovrhujeme svou matkou nebo otcem, budeme opovrhovat sebou. Když neuznávám své rodiče, neuznávám ani sebe. Když si nevytvořím vztah lásky ke svým rodičům, nebudu schopný si vytvořit vztah lásky ani k sobě. Přijetí rodičů podmiňuje moje sebepřijetí. Cesta k sebeúctě vede přes úctu k rodičům. Přiznejme si, že ačkoli to je nevyhnutelné, občas to nebývá lehké.
(Daniel Pastirčák: Kázne. Zdravé telo v kome; Clader, Bratislava 2011, str. 57; převod do češtiny - df)