Jaká je naše jediná naděje v životě i ve smrti?
Řím 14, 7 – 8
Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
1.Kor 6, 19 – 20
Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
Video
Komentář
Nejsi náhoda. Tvé narození nebylo chybou ani omylem. Tvůj život není hříčka přírody. Není jisté, že tě plánovali rodiče, je ale jisté, že tě plánoval Bůh. Tvé narození ho nepřekvapilo. Ve skutečnosti tě očekával. (…) Žiješ, protože tě Bůh chtěl stvořit! Bible říká: „Hospodin se mnou naplní své záměry“ (Ž 138,8). Bůh nikdy nedělá nic jen tak – a nikdy nedělá chyby. Když něco tvoří, má pro to vždy důvod. Naplánoval každého živočicha a každou rostlinu a měl nějaký záměr, když tvořil jednotlivé lidi. A důvodem, proč tě Bůh stvořil, byla láska. Bible říká: “On si nás (v Kristu) vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří“ (Ef 1,4).
(Rick Warren: Proč jsme vůbec tady?, Návrat domů, Praha 2005, str. 15)
Pokud Bůh neexistuje, je vše v našem nitru i kolem nás produktem slepých, neosobních sil. Prožitek lásky se nám může zdát významný, avšak evoluční biologové říkají, že jde o pouhý biochemický stav mozku. Podle jejich názoru je významnost lásky iluzí. Co když však Bůh existuje? Povede si láska o něco lépe? Záleží na tom, kým si myslíte, že Bůh je…
(Timothy Keller: Proč Bůh? Rozumové důvody pro víru v Boha ve věku skepticismu, Triton, Praha 2011, str. 248)
Jestliže Bůh nestojí na předním místě našeho života, je všechno rozvráceno a uvedeno ve zmatek. Není-li on náš jediný Bůh, otročíme všemu možnému a bojíme se nicotných mocí.
(Evangelický katechismus´88, Kalich, Praha 1986; otázka 69)